Cross Games Europe 2023. Jaký byl první velký závod po Covidu?

Začínal jsem s RC Driftem někdy koncem roku 2018. Začínal jsem s obyčejným autem, jako většina. Přesto jsem dostal chuť se koncem roku 2019 podívat na to,  jaké to je na velké akci, na velkém RC Drift závodě. V té době jsem již znal Vikiho, člověka, kterého považuji za Guru českého RC driftu a toho, kdo když je potřeba, nakopne motivační vrtuli. V roce 2019 jsem se do Prahy na CG jel jen podívat a zajezdit si na volném tréninku. Atmosféra, závodníci primárně z Evropy, ale i vzdálenějších části světa. Nadchlo mě to. Na závod jsem se tehdy necítil, neměl jsem ty ambice ani výkonnost. Ovšem ta obrovská zkušenost, když ti kluk z japonského teamu Weld-jp věnuje chase, nebo lead, kluk světové úrovně, je to skvělý pocit. Žádná nadřazenost, prostě tě nechal se svézt. Člověk si to užil i v tom jednom dni.

     Toho roku 2019 se na CG jel ještě postaru holandský koberec a pneu DS Racing. V té době jsme ještě nikdo nevěděli, že se nějakou dobu neuvidíme a budeme se potýkat asi jako každý sport, či hobby s otázkou, jestli budeme fungovat dále a v jaké formě.

     Uklidnila se situace s nemocí a vyskočila neuvěřitelná zpráva. Cross Games ožívá, ožívá v roce 2023. Člověk, který je něco jako ohrožený druh, vidíš ho málo, a když ho vidíš je to vzácnost, Viki. Tenhle bourák za nímž stojí celý yeda-shop.eu, se opět rozhodl nakopnout vrtuli a uspořádat závod většího rozměru, na evropské úrovni. Jasně pandemie padla o něco dříve, ale bylo potřeba otestovat veřejnost, a zájem komunity. Tento test proběhl o rok dříve tj. 2022 a to na Prague Car Festivalu v Praze na PVA. Čili na stejném místě jako v roce 2019 a teď i 2023. Rok 2022 byl pojat jen jako exhibice formou ježdění na dráze. Komunita se v tom roce právě ve větší míře setkala po úmorném čekání a restrikcích Covidu. Tenhle event byl podle mě tím spouštěcím kopancem, že to zase půjde. Zájem veřejnosti kolem dráhy byl neskutečný. Dráha byla téměř neustále obsypaná diváky. Bylo to parádní. Opět se jezdil koberec a DSka, to, na co jsme byli zvyklí. 

     Když lehce odbočím, jasně Viki není jediný, kdo v komunitě pracuje. To by bylo sprosté říct, že nikdo jiný nemaká na růstu úrovně tohoto hobby. V přelomu 2022/2023 vznikla řekněme skupina, nebo noblesněji unie kluků s ambicemi udělat seriál menších "maloměstských" či odlehčeně řečeno "domácí liga" závodů. Nemá to být urážka, ale spíš přirovnání úrovně. Díky tomu vznikl nultý testovací ročník CZ/SK Drift šampionátu, za který jsme ve většině rádi, byť se jako každý vznikající seriál, potýká s drobnými klopýtnutími. Ale to je vývoj. A když je ta komunita tak najednou ráda, že něco je, že se jezdí a soupeří se, přijde právě ta informace, že v roce 2023 bude Cross Games Europe opět na Prague Car Festivalu na PVA. Myslím, že spoustě lidí se rozzářily oči. Někdo si možná řekl, to není pro mě, nemám tam co dělat. Vlastně po tom, co jsem viděl v roce 2019 na CG jsem si to říkal taky. Co tam vedle těch kluků z Evropy budu dělat? Tahákem pro mě byl fakt, že bylo už přihlášeno spoustu kluků z komunity. Nechával jsem si ještě čas, a prostor v domnění, že se přihlásí ještě nějací bouráci z Evropy, tak ať nekazím úroveň závodu a sjede se fakt totální špička Evropy. Možná zbytečně jsem se obával. Nositelem dalších zbytečných obav byl nově ohlášený povrch Marmoleum (P-tile), tak rozšířený v Japonsku, a nejen tam, a ohlášené předepsané pneumatiky Overdose Valino Pergea. Kombinace, na které jsme snad nikdo z nás nikdy nejezdil. Věřím že, asi velká část lidí přemítala nad startovným ve výši 2.300,- Kč. Ano já taky. Možná někomu vyvstala otázka, proč tak drahé pneu? A proč vlastně ne. Proč nezkusit něco jiného, nového, proč žít ve stereotypu a nezkusit být o kousek světovější? Proč se spokojit s kobercem "Lilly" a DSkama, které se podle mě kolikrát chovají nečitelně? Proč hledat výmluvu pro sebe samého - "To už není pro mě". Ale čím jiným chceš podpořit pořadatele takového závodu než účastí? Zjistit na domácí půdě, jak může vypadat o něco lepší závod a něco si z něj odnést? Ano, čekal jsem taky do poslední chvíle, taky z osobních finančních důvodů, nicméně ve finále jsem se už pak bál, aby pro mě bylo místo do startovky a stihl se přihlásit. Na závod jsem se přihlásil také, protože aktuální vnímání a zapálení do tohoto hobby „rc driftu“ mi jasně říkalo, „Už není o čem přemýšlet“. Jedu. Když si totiž tu částku v hlavě rozdělím na cenu za pneu, cenu za dvoudenní vstup na akci, přístup k energii, zázemí, užití dráhy, tak vlastně z toho Viki nemá nic, ve finále ti uvědomělejší ví, že to stálo raketu uspořádat závod, zejména pokud průvodcem celého závodu byl skvělý komentátor Martin "Krpy" Krpata, organizací pověřený Team Weld Japan se svými dvěma jezdci v poli závodním tj. Ryo IShii (mistr světa 2018) a Také-C. 

     Na závod jsem jel už v pátek 27.10. Chtěl jsem jet už ráno, ať jsem na dráze, když se staví, můžu pomoct, a co nejdříve začít trénovat a nacítit si chování pneu a podkladu. Okolnosti byly lehce proti a do Prahy jsem přijel až v pátek večer. Měl jsem to štěstí být na hotelu s bandou, vlastně většinou party z toho aktivního jádra. Pokec, sranda, smích u snad jednoho z nejdebilnějších filmů poslední doby, jehož hlášky se s námi nesly přes víkend dále. Už ten večer dodal uvolnění, protože jsem jel do Prahy sám, za deště, po tmě v napětí, jak mi to na dráze půjde, ať nejsem za párka, co to jen věsí na mantinel. První dojmy z ježdění od kluků mě uklidnily, hlavně prostě ten "vibe" ta přátelská vlna mezi partou napříč různými výkonnostními jezdeckými úrovněmi, napříč různě hodnotnými modely aut. 

     Sobota ráno, společná snídaně a vlastně už od rána zase jedeš v tom friendly módu. Vlastně ten závod je pro tebe pak už jen dárkem. Japonci, zlatí kluci. Žádný namyšlený primadony. Přátelští, nápomocní. A jaký byl teda ten povrch? Byl super. Na závod jsem se rozhodl jít s Yokomo YD-2ZX v mé Custom verzi a udělal jsem dobře. Na auto jsem nešáhl. Kecám šáhl, když mi upadl spoj konektoru na motoru, při oficiálním tréningu skupiny, což mi Jirka Pfeffer a Folvik pomohli během chvilky opravit. Díky borci. Auto s Valinama na Marmoleu fungovalo fantasticky, jelo plynule a ovládalo se libově čitelně. Po pár přetočeních zjistíš, kde je ta hranice úhlu a pak už si jen zkoušíš. Žádné velké rozvěšování na mantinel se nekonalo u nikoho z jezdců. Auto sis nahodil a drželo pod plynem v zatáčce. Po prvním tréninku 10 min. Ofiko jsem byl s úsměvem nadšený. První kvalifikaci jsem nechtěl pokazit, ale ani jsem nechtěl jet svůj běžný „save run“. Zajel jsem těsně pod 80 bodů a s jízdou jsem byl spokojený. Už v ten okamžik jsem byl nabitý, a věděl jsem, že mi to málo mi stačilo k tomu, abych byl spokojený s cestou do Prahy na závod. To vše kolem, parta, setup si tak sedlo. Jasný každý závod není boží, a některý se musí pokazit, aby ten další mohl být zase top. A tenhle byl pro mě TOP. Druhou kvaldu jsem byl už uvolněný a snažil se najít si lepší stopu. V druhé kvaldě jsem si zadal 82 bodů. Překonal jsem 80b. a nepotřeboval jsem řešit víc. Užíval jsem si prostě den s partou, s debilníma hláškama, dělali jsme si ze sebe legraci, prostě jak to má být. Sobota ukončená motokárami, a večeří, které se účastnila většina přihlášených. Vlastně ještě na hotelu jsme se s partou opět sešli a seděli venku, kecali s klukama z Japonska, jaký to je u nich. Pecka. Domluva lámanou anglinou s rukama nohama a mobilem, a všichni spoko. V neděli už jsem ani nepotřeboval závodit, za sobotu jsem byl nasycený. Každopádně kvalda číslo 3 mi dala tuším 86b. I když si myslím byla horší jak ta druhá. Bylo mi to fuk. Užíval jsem si to už jako divák. Battly byly famózní. Fakt je vidět, že to ty "kucí" mají najetý a jezdili dveře na dveře. Z toho množství OMT jsem při zpracování videa tak nadšený nebyl. TOP 24 byla výživná. U některých i emotivní, zbytečně. Jeden jezdec se cítil být ukřivděn verdiktem rozhodčích, jimiž byl Atsushi Ito - Weld-jp a Martin "Srbič" Tattoer Srba. Kámo jel rovně, protože to mám na videu, takže čávenko se nechal unést emocemi, nebo spíš jeho tatko, který to moc řešil. Ale i to jsou ty emoce, ten faktor toho, jak moc se to myslí vážně a jakou cenu to pro ty některé jedince má. A to k tomu patří. Velkým překvapením byl výkon Davida „Bexače“ Bučka. Jak se mu vedlo v jízdě pod tlakem chasera bylo úžasné. Krásný výkon pro Dejva. Důkaz toho, že když komunita kolem Tak Trochen Drift tepe, žije a řeší hobby na úrovni, trénuje, tak to nese ovoce. To je ten další kick i pro celou komunitu, že jeden kluk z ČR se může dostat do top 10. Vítěz Ryo Ishii za Team Weld. Vyrovnané jízdy, fakt těsné chasy.

     Jako každý závod i tento mohl v očích nás všech přinášet rozporuplná rozhodnutí, či rozhodnutí proti našemu osobnímu úsudku, ovšem opět zde hraje faktor nutnosti rozhodování v sekundě okamžiku závodu ze strany rozhodčích, kteří jsou taky jen lidi pozorující závod z nějakého místa, které ne ve všech úhlech a směrech je nejdokonalejší. 

     Co ovšem považuji za poklony hodné? Sám Také-C, jezdec Teamu Weld-Japan, jezdec Overdose, viděl, jak se Honza Šidík v kvaldě trápí, přišel za ním, ať ukáže auto. A už to jelo. Vzal jeho Yokomo, ano Yokomo, kluk podporovaný Overdosem, vzal Yokomo a začal hledat problém, co je špatně a pomáhal Honzovi ladit jeho auto, aby mohl poslední 3 Quali zajet lépe. Neřešil značku, neřešil ego, přistoupil k tomu jako kámoš. Klobouček a stěžejní point, který si budeme někteří chvíli pamatovat. 

     A závěrečná slova? Jsem rád, že jsem jel, že jsem viděl bandu, že jsem se projel na novém povrchu, že mám doma Valina. Jo stálo to něco peněz, ale stálo to za to. Ano ježdění na českém rybníčku je super, ježdění na "Lilly, Milly" nebo jak se ta kobercová holka jmenuje, na těch uklouzaných DSkách je fajn. Je to fajn díky té partě lidí. Ovšem zkusit si, zažít si to ježdění o level výš je taky moc fajn. Ten další level UP, ten o kterém si můžu říkat, že už je pro mě nyní moc, je Titán Německo, Drift battle of Poland. Díky Viki, díky parto.

Autor článku: Dan Sleemax Šimek aka Low Carpet Drifters